Poslední hodiny války na Svitavsku
V poraženém a zničeném Berlíně zavlála nad říšským sněmem rudá vlajka, kterou tam vztyčili rudoarmějci Jegorov a Kantarija. Ta rudá vlajka, která je dnes zatracovaná; jako by nevlála také z tanků, které nám z východu přivezly zaprášené, unavené rudoarmějce a s nimi to nejcennější – mír. Byli to příslušníci 4. ukrajinského frontu, jeho 38. armády, 1. gardové armády a jednotky 1. československé tankové brigády, kteří při svém rychlém postupu od Olomouce na pomoc bojující Praze osvobodili i velkou část dnešního svitavského okresu.
Od pondělí 7. května se městy a obcemi nynějšího svitavského okresu valily na západ ustupující jednotky nacistické armády, které si vynucovaly průchod i za cenu teroru. Němečtí vojáci drancovali, zajišťovali rukojmí a popravovali naše vlastence. Po vypálení Javoříčka a zavraždění jeho 38 obyvatel 5. května hrozil stejný osud i několika obcím svitavského okresu – za smrt německého vojáka se tak mělo stát obci Hartinkov, jejíž obyvatelé se zachránili útěkem do polí. Další německý voják byl zastřelen v blízké Vranové Lhotě – nacisté se pomstili tím, že 7. května zastřelili tři občany ze zajatých deseti rukojmí. Teroru se nacisté dopustili rovněž na obyvatelstvu obce Hlásnice; za smrt německého důstojníka obklíčilo 8. května obec asi 100 pancéřových vozů. Ve 13 hodin zahájili Němci minometnou a kulometnou palbu. Obyvatelé obce prchali do polí a do lesů. Všichni muži byli zajati, jedna žena zastřelena a několik obyvatel raněno. Nacisté vzali 18 rukojmí, které později osvobodila postupující vojska Rudé armády.
Bylo úterý 8. května 1945, poslední válečný den v Evropě; o půlnoci na 9. květen měla vstoupit v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa. Územím svitavského okresu nacisté prchali před Rudou armádou a ještě v posledních hodinách války vraždili české obyvatelstvo.
Do Bohuňova přitáhla dopoledne 8. května silná jednotka wehrmachtu. Místní obyvatelé již vítali svobodu, chodili s trikolórkami a věřili, že se už nic zlého nemůže stát. Kolem poledne vtrhla do domu Koudelkových skupina německých vojáků, všechno prohledávali a při tom našli v komoře na ponku kovové ježky z ocelového plechu. Zhotovil je autodopravce Rudolf Koudelka a chtěl je použít v soutěsce mezi skalami u Bohuňova, aby zdržel německé vojáky. U Koudelků byl za jejich synem Rudolfem (22 let) právě na návštěvě Bohuslav Jeřábek (23 let), který byl s oběma Koudelkovými vhozen do sklepa, kde všichni tři prožívali hrozné chvíle úzkosti asi do 22 hodin. Pak je ozbrojení vojáci vyvedli za vesnici. Do tmy třeskly výstřely. Pro otce a syna Koudelkovy to byly smrtící střely. Bohuslavu Jeřábkovi se podařilo mezi hvízdajícími střelami zvítězit v běhu o život – utekl až na Študlov k bratrovi. Ještě po letech mi Bohuslav Jeřábek o svém běhu s pohnutím vyprávěl…
Také v nedalekém Starém Svojanově došlo týž den k tragédii. Mladý chlapec Štěpán Krabička z Rohozné jel na kole ke Svojanovu a zadrželi jej němečtí vojáci. Při osobní prohlídce u Krabičky nalezli zbraň, a to znamenalo jeho smrt. Němečtí vojáci oběsili Štěpána Krabičku na návsi pod hradem Svojanovem nedaleko místa, kde dnes stojí autobusová čekárna. Bylo mu 18 let.
Ustupující jednotka wehrmachtu, která od Pohledů projížděla přes Březovou (dnes Březová nad Svitavou) do Moravské Chrastové a pak dále přes Brněnec na Poličku, má na svědomí smrt Otakara Slezáka (22 let). Jako příslušník partyzánské skupiny Juraj dostal za úkol střežit objekt továrny při silnici do Březovského kopce. Z projíždějícího auta vystřelili prchající Němci na stojícího Slezáka – ten byl těžce zraněn a ještě týž den zemřel ve svitavské nemocnici. Pohřben je ve Březové nad Svitavou. Pamětní deska umístěná na tovární budově sice uvádí nesprávné datum Slezákovy smrti (9. května), ale je mlčenlivou připomínkou smrti mladého březovského občana.
Část ustupující SS divize Brandenburg se 8. května ubytovala ve Vítějevsi, kde byl vzat jako rukojmí tamní starosta Emil Přikryl. Byl nucen upozornit obyvatele vesnice na to, že padne-li jediný výstřel proti německým vojákům, bude on zastřelen a celá vesnice vypálena. Současně nacisté ve Vítějevsi zničili velké množství své bojové techniky – 8. května zde zapálili asi 72 automobilů, děl a pancířů. Fotografie pořízené kronikářem MUDr. Josefem Lopourem se dochovaly v obecní kronice.
Doslova „bengálskou noc“ rozpoutali nacisté z 8. na 9. května v Jevíčku, kde pod velením podplukovníka Maxe von Grolla, který byl 9. května ráno nalezen mrtvý, zapalovali bojovou techniku, výzbroj i výstroj. Až do ranních hodin pokračovalo jejich běsnění, nocí se ozývala střelba z pušek a automatů, exploze hořící techniky. Kolem 14. hodiny osvobodila Jevíčko 1. gardová armáda 4. ukrajinského frontu pod velením generála Šestakova.
Vlastní osvobozování měst a obcí svitavského okresu probíhalo ve dnech 8. až 10. května a do některých míst Rudá armáda vstoupila ještě později. Ve stálém chaosu ustupujících německých jednotek se dostávala do jejich kolon sovětská pátrací vozidla a ještě před nimi postupovaly individuální pátrací hlídky – jednou z nich byl i příslušník 1. čs. armádního sboru v SSSR František Ružinský, který na ukořistěném motocyklu pronikl společně se svým spolubojovníkem jako rozvědčík do Svitav již 6. května.
V Moravské Třebové byly pro příjezd Rudé armády z hlediska vojenského vytvořeny optimální podmínky – 8. května zde ozbrojená skupina českých občanů za podpory osvobozených francouzských zajatců umístěných v objektu někdejší vojenské školy obsadila část města, kam první průzkumné hlídky Rudé armády dorazily 9. května v 5.30 hodin a setkaly se zde s východním směrem ustupujícími kolonami nacistických vojsk; průchod přes Hřebeč byl totiž znemožněn zásahem osvobozených anglických zajatců a Němci byli nuceni ustupovat směrem na Kunčinu a Novou Ves.
Od Moravské Třebové postupovaly tankové svazy 38. armády generála Kirila Semjonoviče Moskalenka na Svitavy. „První sovětský tank ozdobený sovětskou a československou státní vlajkou přijel do Svitav 9. května 1945 asi v 10 hodin dopoledne. Přivezl na svých pásech svobodu celému městu a nadepsal novou stránku jeho historie.“ Těmito slovy byl historický okamžik osvobození Svitav zapsán v roce 1960 do kamenného podstavce se sochou Rudoarmějce, jejímž autorem je akademický sochař Jiří Marek.
Ze Svitav postupovaly svazky Rudé armády dvěma směry – na Poličku (tam dorazil první sovětský tank o půl jedné) a na Litomyšl, kde se první průzkumné vozidlo objevilo kolem jedenácté hodiny. Až kolem 14. hodiny přijel na litomyšlské náměstí první sovětský tank. V následujících dnech projížděly městem útvary armád 4. ukrajinského frontu, směřující na Prahu, a spolu s nimi projela 11. května Litomyšlí 1. československá samostatná tanková brigáda.
PaedDr. Jitka Gruntová, předsedkyně OV ČSBS Svitavy