Heydrichiáda v západních Čechách
Cílem Heydricha byla germanizace českého prostoru, likvidace českého národa a nejprve především zničení českého odboje. Proto bylo v Londýně rozhodnuto o odstranění tohoto protektora, což se podařilo v květnu 1942. Následovala doba tvrdé odplaty nazývaná heydrichiádou. K ní patřila improvizovaná popraviště zastřelením – často na bývalých sportovních střelnicích. Těch bylo v západních Čechách několik.
Popraviště s největším počtem popravených bylo zřízeno na bývalé sportovní střelnici ve Spáleném Lese v katastru obce Luby u Klatov. Zde bylo popraveno 73 českých vlastenců a také prováděna cílená likvidace české inteligence z oblasti Klatov a jejich okolí, z Plánice, z Domažlicka, Strakonicka, Písecka, a Táborska. Téměř třetina zde popravených pocházela z jediné obce Bernartice na Písecku – za podporu a ukrývání parašutistů ze skupiny Intrasitive a druhé skupiny s názvem Tin.
Popraveny byly výrazné osobnosti – klatovský profesor gymnázia Jan Halíř, okresní školní inspektor Václav Šprysl, plk. čsl. armády Viktor Vlk od Písku a dalších šest píseckých důstojníků, Miroslav Rektořík – zubní lékař ze Strakonic, František Kubec – bankovní ředitel z Písku, učitel Bohuslav Bureš z Plánice, Maxmilián Karas – ředitel obecné školy z Kdyně, a řada dalších českých občanů. Proto sem pravidelně k pietním akcím přijíždějí i zástupci obce Bernartice.
Pietní akce se zde pořádají již dlouhou dobu, pietní místo je důstojně udržováno a účast škol v poslední době je důležitým prvkem, aby ani budoucí generace na tyto události nikdy nezapomněly.
Přímo v Plzni bylo za doby heydrichiády zřízeno popraviště ze sportovní střelnice v Lobzích (již tehdy to byla součást města Plzně). Vyvražděna byla koncem května 1942 celá rodina Stehlíkových, protože zaměstnanec Václav Stehlík starší sloužil na železničním hradle a zajistil parašutistům Kubišovi a Gabčíkovi první ubytování po jejich seskoku – těm parašutistům, kterým se podařilo uskutečnit atentát na Heydricha: Kromě Stehlíka staršího byla popravena jeho manželka Růžena a syn Václav, František Stehlík a mladá rodina – Josefína Marešková a František Mareška. Dále byli popraveni Alois Vágner, Josef Pašek, Rudolf Šváb, Josef Wilde, Václav Camfourek a Blažena Fenclová v polovině června 1942.
Celkem třináct poprav, ale pak byly popravy v Plzni přeneseny do uklizeného pískového lomu u Vejprnic, protože na popravy v Lobzích bylo dobře vidět z vysokého pravého břehu řeky Úslavy a sem nahoru chodily především německé matky se svými dětmi jako na jakési divadlo. Tyto děti v řadě případů dodnes žijí a poprava pro malé dítě je určitě hluboko vryta do paměti dítěte a může se stát i nezapomenutelnou událostí pro udržení nenávisti k Čechům.
Pietní akce se zde pořádají v posledních letech za plné podpory představitelů města a toto dříve opomíjené místo je již řadu let důsledně udržováno.
Již zmíněné popraviště Suchý důl u obce Vejprnice bylo svědkem celkem osmnácti poprav od 21. června 1942 do konce tohoto měsíce: Popraveni byli František Prášek a Karel Táborský, dále Václav Šmíd a Stanislav Škop, Stanislav Heidelberg, František Frank – mnohdy jen za vyjádřený souhlas s provedeným atentátem na Heydricha, o který se vždy postarali kolaboranti-provokatéři. Následovala hromadná poprava odbojové skupiny pplk. Jaroslava Weidmana, do které patřili Karel Wolman, František Pech Josef Břečka, František Zalabák, npor. Vladimír Vybíral a kpt. František Sigmund. Na samý závěr června byl popraven Antonín Kozler, Antonín Frömr a Kristýna Frömrová a Václav Trejbal. Celkem 18 poprav během deseti dnů.
Je škoda, že toto odlehlé místo je málo navštěvováno při pořádaných pietních akcích ze strany významných oblastních politiků.
V poslední době v procesu výrazných historických deformací, které byly provedeny na příklad v nedávné době právě v Praze, je osud těchto pietních míst asi nejistý. A je řada českých politiků, která cíleně podporuje zamlčování zvěrstev nacistického Německa z doby druhé světové války s argumentací, že připomínání těchto událostí narušuje dobré vztahy s Německem. Pro nás, Český svaz bojovníků za svobodu, je přímou povinností vyplývající z našich stanov hájit pravdu o skutečném průběhu války i průběhu dalších navazujících událostí.
Ing. Jaroslav Bukovský, OO ČSBS Plzeň, člen VV ÚV ČSBS