K osvobození Prahy v květnu 1945
Letos jsme slavili 76. výročí osvobození Československa a ukončení války s rozdílnými názory. Některé pravdivě líčily i dokládaly filmovými záběry nadšení Pražanů, kteří vítali Rudou armádu, jiné tvrdily, že Rudá armáda vůbec nemusela přijet, protože Praha byla osvobozena vlasovci. My totiž žijeme v postpravdivé době – tedy době prolhané, a tak se nemůžeme ani divit. Ale skutečná pravda – podložená nevyvratitelnými argumenty – je tato:
Vlasovci se od podzimu nacházeli na některých částech českého protektorátního území v oblasti Berounska, Rakovnicka až po Lounsko. Tlačili se k západu, že se jim podaří přejít demarkační čáru a dostat se na americkou stranu fronty. Na základě volání pražského rozhlasu o pomoc Praze se rozhodla Buňačenkova divize spravit si svou vlastní reputaci, a od 5. května postupovali ku Praze. Na kraji Prahy byli 7. 5. večer a dotáhli až na začátek Smíchova 8. 5. ráno. Měli snahu navázat kontakt s vedením Pražského povstání, ale představitel ČNR gen. Kutlvašr dal jednoznačné stanovisko, že jejich pomoc odmítají – jako zrádců, kteří stojí na straně Hitlerova nacistického Německa. (Tento svůj postoj dotvrdili i účastníci důstojnického sboru vlasovců na zasedání „Komitétu pro osvobození národů Ruska“, které se na podzim 1944 konalo v režii nacistické Říše v protektorátní Praze.)
Postup vlasovců do západní části Prahy nebyl v souladu s ČNR. Několikrát z několika kanonů formálně vystřelili a po zjištění, že se na Prahu valí několik armádních sborů Rudé armády a že je Pražské povstání odmítá, rychle se obrátili se snahou dostat se do amerického zajetí. Netušili, že demarkační čára již bude uzavřená.
Na osvobození Prahy zubožené vojsko vlasovců, které mělo omezené zbraňové vybavení od Němců, tažené převážně koňským spřežením, zdaleka nemělo dostatek sil – to za prvé, a dále nemělo ani čas, protože se nechtělo za žádnou cenu dostat do rukou Rudé armádě. Jejich urychlený přesun z Prahy byl zdůvodnitelný rychlým postupem ukrajinských sborů Rudé armády, které směřovaly na Prahu.
Tankové brigády Rudé armády, které postupovaly k severozápadnímu kraji Prahy, již k půlnoci na 9. května, kolem 4. hodiny ranní, narazily na první německý odpor. Další tankové brigády postupovaly od severu a z jihovýchodu se na Prahu valily další tankové sbory. Tak zvaná mohutná Pražská operace – tj. osvobození Prahy, úzce souvisela i s osvobozením a vyčistěním zbývajícího prostoru Čech od Němců až po demarkační čáru. Ta byla západní frontou dosažena již 6. a 7. května a uzavřena sedmého v ranních hodinách. Vítání Pražanů s kyticemi šeříku bylo jasným důkazem dlouho očekávaného osvobození, které se předpokládalo z východní fronty.
Osvobození Prahy bylo prakticky dokončeno v dopoledních hodinách a do večera 9. května se provádělo čistění města od nacistických záškodníků, aby se město jako takové stalo opět bezpečným městem. Při těchto osvobozujících bojích v ulicích byla zničena část bojové techniky osvoboditelů – především tanků, a padly desítky rudoarmějců. I přes formální kapitulaci pražských německých posádek do rukou ČNR zůstalo v Praze přes tisíc fanatických nacistů, kteří především z výškových částí budov stříleli po sovětských vojácích a do civilistů. Tanky byly poškozeny děly i ručními pancéřovými zbraněmi nacistů.
Ing. Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň