Osvobození Plzně
Jak to tehdy bylo: Hned ráno 5. května, stejně jako v Praze, povstali občané v Plzni a strhávali symboly nacistické moci – začali odstraňovat německé názvy ulic, zapálili dřevěnou a plátnem potaženou konstrukci se symboly nacismu na hlavním náměstí, vyšli do ulic s československými prapory a s prezidentskou standartou (Kde se v Plzni vzala? Ale nesla se.). Důležité bylo, že již déle připravovaný revoluční výbor napochodoval na radnici a plzeňský německý starosta vedení města předal revolučnímu povstání a dokonce i spolupracoval tím, že vyzval národní hosty (Němce z Východního Pruska), aby se připravovali na přesun do Německa.
Mezi tím začínala složitá jednání s jednotlivými posádkami v Plzni – bylo jich pět a celkový počet německých, dobře vyzbrojených vojáků v Plzni dosahoval stav sedmi tisíc mužů. Kdyby potlačili povstání a postavili se proti Západní armádě, byla by Plzeň rozbitá a mnoho životů by bylo promarněno na samém konci této války.
Složitými a zdlouhavými jednáními bylo tlačeno na německé posádky, aby přešly do tzv. vojenské pasivity a vyčkaly na kapitulaci. První parlamentáři s bílým praporem byli při vstupu do Pětatřicátých kasáren (kde sídlilo velitelství Plzně) zastřeleni, stejně tak dopadla spojka na Tachov. Až v odpoledních hodinách s mercedesem a s praporkem na blatníku s nacistickým symbolem se podařilo spojce z povstalé Plzně úspěšně projet až k Tachovu na styk se Západní armádou. Po informaci o stavu v Plzni byl vysloven souhlas s pomocí a slíbeno, že mohou Američané do Plzně přijet ráno 6. května za předpokladu, že se nesetkají s německým vojenským odporem.
Proto při zpáteční cestě této spojky s tím německým doprovodem byla postupně vyzývána všechna palebná postavení a i jiné německé vojenské skupiny při státní silnici, aby sklopily hlavně protiletadlových děl, vyvěsily bílé prapory a pasivně vyčkaly…
Druhé spojce, která jela na Prahu, se někde u Zdic podařil husarský kousek – odklonit skupiny německých vojáků utíkajících od Prahy na západ s tím, že v Plzni se už bojuje, aby se jí vyhnuli.
A skutečně v ranních hodinách 6. května se směrem od Křimic na kraji města objevila první průzkumná vozidla doprovázená americkými tanky. Byla to 16. obrněná divize USA. Jiný sled osvoboditelů přijížděl od Klatov do Plzně v průběhu téhož dopoledne. Bylo velmi důležité udržet to chatrné příměří z noci na 6. 5. s jednotlivými posádkami, které bylo možné ukončit až podepsáním kapitulace. Až v poledne 6. května podepisoval německý generál Majevski kapitulaci za celé město. Po této kapitulaci se tento německý generál zastřelil osobní zbraní, protože neunesl tu potupu, jaké malé síle ze strany povstání vlastně čelil.
Velmi důležité pro Plzeň ale bylo vyčistění města našimi osvoboditeli od nacistických fanatiků, kteří zalezli v noci na 6. května na výškové body a okolo desáté 6. 5. dopoledne chtěli střelbou otočit kolo dějin a zabránit samotnému osvobození města. Kromě kapitulace jednotlivých posádek až kapitulace německého velení jako celku bylo zneškodnění německých záškodníků dalším velmi důležitým úkolem našich osvoboditelů. V Plzni nepadl jediný voják Západní fronty. Za to ale padlo na třicet povstalců, převážně mladých lidí, kteří nebyli dostatečně vyzbrojeni a vycvičeni ve zbrani, nedovedli se dostatečně krýt a stali se oběťmi plzeňského povstání a osvobození. Jim byl až před třemi lety věnován památník obětí plzeňského povstání a jejich jména (která jsou známá) doposud nebyla u tohoto památníku zveřejněna. To se za tyto své hrdiny Plzeň stydí?
I kdyby se Praha osvobodila sama, jak se dnes tvrdí, nebyla to izolovaná záležitost pouze osvobození Prahy jako takové, a nedá se tato operace vytrhnout z kontextu přesunu vojsk a sovětských frontů, které čistily značnou část české kotliny od všech německých vojsk a jejich převádění do zajateckých táborů. Vždyť vyčistění velkého města od útvarů wehrmachtu a SS oddílů na samém konci války, dále od fanatických záškodníků, kteří byli schopni až do odhalení střílet i po civilistech a vůbec všech, kdo se objevil v dostřelu, to bylo zcela zásadní pro zajištění bezpečnosti celé Prahy po jejím osvobození. Za tuto činnost v rámci osvobození Prahy a širšího okolí zaplatily svými životy na tři stovky rudoarmějců a tato skutečnost se dnes zcela ignoruje.
Ing. Jaroslav Bukovský, OV ČSBS Plzeň