Platforma Vraťme vážnost ČSBS

Už v rámci Viselsko-oderské operace vstoupila 22. března 1945 osvobozenecká vojska do první obce na našem území, do Osoblahy, a sousedních obcí. 28. března pak do Sudic, které se následně staly nástupištěm vojsk v rámci Ostravsko-opavské operace. Nebylo na území České republiky větších bojů a více hrdinství. Proto s vděčností všem obětem a vítězům věnujeme každoročně svou upřímnou vzpomínku a poděkování. Bojovali, abychom se my měli lépe.

O to víc je zarážející fakt, že se dnes v naší vlasti stále více a více oživují protiruské postoje a neomalená snaha o přepisování historie. Pátá kolona znovu ožívá a ve službách poražených zkouší, až kam se dá dnes a zítra zajít. Sonduje ostražitost či otupělost veřejnosti a kompetentnost i odvahu historiků a politiků. Nejedná se jen o Prahu s kauzou maršála I. S. Koněva nebo s vlasovci. Jde o kauzy v širším časovém období a o řadu míst v naší krásné zemi. Příkladů je víc, než by se dalo označit za ojedinělé excesy. A není to, žel, nic nového pod Sluncem! A že to jednou přijde, věděli jak J. Fučík, tak E. Beneš. Abychom nezapomínali, sestavil jsem k připomenutí několik stručných tezí – mezníků o osvobozovacích bojích v Moravskoslezském kraji v roce 1945.

*

• Na počátku března 1945 se vytvořily dva hlavní strategické vojenské směry útoku sovětských vojsk. Severní (Polsko–Berlín) a jižní (Maďarsko–Vídeň). Mezi těmito dvěma hlavními směry se vytvořil i pomocný karpatsko-pražský směr, který byl rozhodující při osvobození Československa i při zajištění křídel obou směrů.
• Nacisté, vědomi si důležitosti ostravského směru jak z pohledu strategického (spojení severu s jihem), tak z pohledu ekonomického a průmyslového centra pro Říši, věnovali maximální pozornost obraně celého prostoru, a tím oslabili obranu berlínského směru.
• Pro název osvobozovacích bojů tohoto území se vžil termín Ostravská operace, nebo také Ostravsko-opavská operace a Ostravsko-žilinská operace (podle směru).

*

• Po osvobození Varšavy (17. 1. 1945) a zhroucení německé fronty na Visle se valí přes Opavu a okolí nepřehledné kolony ustupujícího německého vojska a evakuovaných civilistů z východu. Nejhrůznější byly transporty vězňů – pochody smrti ze Sosnovic a z Osvětimi (26. 1.).
• 27. 1. vykonal v Opavě inspekční cestu sám Konrad Henlein, 27. 2. byl nad Opavou vyhlášen válečný stav a 20. 3. byla Opava prohlášená za pevnostní město a měla být Němci chráněna do posledního muže dům od domu.
• Pohraniční pevnosti (bunkry), které byly postaveny před 2. světovou válkou na obranu Československa podél tehdejší linie hranice s Německem, posloužily nakonec Němcům jako opěrné body jejich obrany.
• V březnu roku 1945 je město Opava vyklizováno. Evakuováni jsou lidé, sklady, archivy, banky, úřady (např. do Moravské Třebové, Moravského Berouna, Svitav, Lanškrouna, Šumperka aj.) i gestapo. Kolem 10. 4. je střed města liduprázdný, ale v předměstích ještě bydlelo na 7 000 obyvatel. 16. 4. byli zbylí občané vyzváni, aby do 24 hodin opustili město.
• Německou obranu okupantů zabezpečovala v nejbližším předpolí Opavy elitní 1. divize lyžařských myslivců (Ski-Jägerdivision) pod velením gen. Hundta. Obranu města s předsunutými československými pevnostmi hájil 40. pluk pancéřových granátníků 17. tankové divize a západní křídlo od Opavy 41. pluk pancéřových granátníků 10. divize. Prostor mezi těmito dvěma pluky vykrývaly zbytky divize SS Horst Wessel. K hašení požárů ve městě byl využit volkssturm.

*

• Osvobozovací boje vedla Rudá armáda na Ostravu nejdříve 10. 3. přes Těšín vojsky 4. ukrajinského frontu. Jejím velitelem byl armádní generál I. J Petrov, který měl k dispozici na 270 tisíc mužů, 6 000 děl, 300 tanků a 430 letadel (různé zdroje uvádí odlišné počty). Němci měli síly asi poloviční, ale výhodu zkušených velitelů a perfektně vybudované pětistupňové obranné linie, která útok vedený z Polska odrazila.
• Bylo tedy rozhodnuto o útoku na Ostravu obchvatem a velení nad dalšími boji frontu převzal armádní gen. A. I. Jeremenko. Vojska se proto doplnila a postupně přeskupila, což jim umožnilo probojovat se až k dobře opevněné Opavě.
• Hlavní tíhu útoku na Opavu nesla 60. armáda P. A. Kuročkina a 38. armáda K. S. Moskalenka. (Ze dvou směrů: 100. a 246. střelecká divize od Kateřinek, a 336. a 322. střelecká divize k Zámeckému okruhu.) A to za podpory 1. čs. samostatné tankové brigády pod velením podplukovníka Vl. Janka a letců z 1. čs. smíšené letecké divize plk. Lad. Budína.

*

• Opava již byla bombardována od listopadu 1944 a bombardování zesílilo na Velikonoce od 29. 3. do 3. 4. Na Opavu byly shazovány zápalné a poté tříštivé pumy. Vyhořelo mnoho domů, ničena je infrastruktura i morálka pomnichovských okupantů.
• Po 10. 4. se fronta přesouvá blíže k Opavě a letecké útoky a dělostřelecké ostřelování jsou častější a stupňují se.
• 20. 4. osvobozuje Rudá armáda dnešní části velké Opavy: Kmárov, Malé Hoštice, Pusté Jakartovice.
• 21. 4. ve 22 hod. dobývají osvobozovací jednotky Rudé armády opavské východní nádraží a Němci přesouvají své velitelské stanoviště do Otic a úřad starosty do Vítkova.
• Opava byla osvobozována ve dnech od 21. do 24. 4. Boje o některá opevnění v okolí však ještě přetrvávaly.
• 23. 4. bylo dobytí a tím osvobození Opavy oznámeno v rozkaze č. 341 vrchního velitele maršála J. V. Stalina a vojskům, která se na něm podílela, byla v Moskvě vzdána čest 12 dělostřeleckými salvami ze 124 děl (ve 23:30 hod.).

*

• Osvobozením Opavy se otevřela ještě nelehká cesta k osvobození Ostravy a poté plánovaný postup vojsk na Prahu, který se však proti plánu zpožďoval. Hlavní směr byl severně na Berlín a omezené síly na území dnešní České republiky těžce překonávaly další vybudovaná německá opevnění.

*

• Od západu (od Opavy) až po sedmi dnech trojího dobytí Hrabyně a po dobytí řady pevností a obcí na Hlučínsku dosáhla osvobozenecká vojska silně opevněného pásma Ostravy.
• Poslednímu útoku Rudé armády a 1. čsl. tankové brigády na Ostravu, který začal 26. 4. 1945, přihlíželi z pozorovatelny A. I. Jeremenka u Bolatic i členové prozatímní čsl. vlády: první náměstek předsedy vlády Klement Gottwald a ministr národní obrany brigádní gen. Ludvík Svoboda.
• 30. 4. vojska konečně prolomila německou obranu, dosáhla předměstí Ostravy a v průběhu dne ji i za pomoci občanů Ostravy osvobodila. Ve Slezské Ostravě probíhaly boje až do noci.

• Významnou úlohu sehrála i gardová armáda generála A. I. Gastiloviče, postupující údolím Váhu od Liptovského Mikuláše, která na sebe vázala značnou sílu Němců.

• 30. 4. bylo dobytí Moravské Ostravy a Žiliny oznámeno v rozkaze č. 353 vrchního velitele maršála J. V. Stalina a vojskům, která se na něm podílela, byla v Moskvě vzdána čest 12 dělostřeleckými salvami z 224 děl (ve 23 hod.).
• Následně vojska postupovala na východní (Těšín, Frýdlant…) i západní (Olomouc…) směr, pronásledovala nacistická vojska a sváděla nové a nové boje.

*

• Velení 4. ukrajinského frontu se rozhodlo pro obklíčení důležité ostravsko-karvinské uhelné pánve. Chtělo tím zabránit zničení těžkého průmyslu ostravské aglomerace a uchovat ho neporušený pro obnovení republiky. Prostě, na rozdíl od Američany zničené plzeňské Škodovky a jiných průmyslových závodů, šlo o jiný přístup, který však stál spoustu životů.
• Slezské Opavsko tvořilo západní oblouk sovětských kleští, které pak rozdrtily německou obranu Ostravska a otevřely cestu Moravskou branou k srdci republiky. Opavsko tedy přineslo oběť v rozbitých a vyhořelých dědinách, v zničených polích a v utracených životech pro osvobození průmyslové oblasti naší země. „Bílé město“ se svým okolím bylo obětováno pro „město černé“, aby již 8. 5. byla na Ostravsku zahájená hutní výroba pro obnovu osvobozené ČSR.
• Před rokem 1938 žilo ve Velké Opavě přes 1 000 Židů. Vrátilo se jich sotva 50. Největší ztráty při dobývání Opavy byly na straně sovětských vojsk, kterým při osvobozování Opavska padlo 145 důstojníků a přes 3 000 vojáků. Výjimečné nebyly ani oběti civilního obyvatelstva, zejména z odbojových skupin, v průběhu celé okupace od 30. října 1938.
• Město leželo v troskách a nabízelo úděsný pohled, obraz spouště a zkázy. Na ulicích se válely trosky výzbroje, mrtvoly, zdechliny koní. Kulisu zkázy tvořily vypálené domy. Všude byl prach, čpěl dým a zápach. Avšak proroctví, že „kde stála Opava, tam poroste jen otava“, se nenaplnilo.
• V úterý dne 24. dubna ve 14 hod. byl za účasti 56 českých opavských občanů z vylidněné Opavy ustaven 16členný revoluční národní výbor. Jeho členové složili slib věrnosti republice do rukou velitele města mjr. Krikuna. Právě oni stáli před náročnými úkoly. Zajistit pořádek a zorganizovat odklízecí, zásobovací, ubytovací a zdravotnickou službu. Obnovit dodávky vody, el. energie a plynu.
• „Opava krvácela za sebe, za zpupnost Němců, pro záchranu Ostravy, pro celý stát.“ (citát od Vladimíra Mařádka, předsedy ÚNV Zemského hl. města Opavy – duben 1947). Materiální škody jen v Opavě byly odhadnuty na více než dvě miliardy Kčs. Stala se tak válkou nejvíce poškozenou částí České republiky a úsilím lidí znovu vstala z popela. Tzv. kmotrovské obce z celé republiky pak pomáhaly znovubudovat Opavu a okolní vesnice.

*

• Na území Opavského okresu jsou soustředěna dvě hromadná pohřebiště sovětských vojáků. V Opavě je pohřbeno 3 238 rudoarmějců a v Hlučíně 3 347 rudoarmějců. Celé toto území je doslova poseto památníčky a pomníky a v obci Hrabyně se tyčí v roce 1980 otevřený „Památník Ostravské operace“ jako výraz úcty a vděčnosti lidu ke svým osvoboditelům z nacistické poroby. Z rozhodnutí vlády České republiky nese památník od roku 2000 název „Památník II. světové války v Hrabyni“.

*

• V Ostravské operaci padlo na 20 000 rudoarmějců a na 1 000 příslušníků 1. čs. armádního sboru v SSSR. Velké oběti přineslo i odbojové hnutí a civilní obyvatelstvo.

                                                             Z dostupných materiálů sestavil Miroslav Opálka, OV ČSBS Opava

Z d