Tragický osud hrdinů jedné zapadlé osady
Začínající rok 1942 znamenal pro obyvatele malé osady Ležáky u Chrudimi, obce, jež spadala mezi vesnice Dachov a Smiřice, další válečné strádání, jež se během probíhající války prohlubovalo. Přesto, že zápas o chléb vezdejší byl vždy tvrdý a v této obci, kde jedinou možností obživy byla tvrdá práce v kamenolomu, neodmítli pomoc parašutistům a zdejší lom se stal místem, odkud bylo navázáno spojení s Londýnem prostřednictvím vysílačky Libuše, obsluhované radiotelegrafistou Jiřím Potůčkem, jednoho z členů paraskupiny Silver A, jejímž velením byl pověřen nadporučík Alfréd Bartoš a k níž patřil i rotmistr Josef Valčík, jenž patřil k sedmi statečným parašutistům odvážně a statečně vzdorujícím přesile okupantů ve svém posledním boji 18. června v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze, v Resslově ulici. Vysílačka byla doslova pupeční šňůrou mezi domácím odbojem a ministerstvem exilové vlády v Londýně, jež desanty čs. parašutistů organizovala a do těžce zkoušené vlasti je posílala. Odplata proti krvavému protektorovi a katu českého lidu Reinhardu Heydrichovi rozpoutala nebývalou sérii drakonických represí a horečné pátraní po vykonavatelích útoku. Dosud nevídané nacistické běsnění, které nastolilo nadvládu strachu ze všudy obcházející smrti, jež hrozila i za opomenutí policejní přihlášky k pobytu, z rukou gestapáckých katanů. Bezprecedentní krutý teror se po řadu dnů míjí účinkem, pachatelé i přes barbarství, které 10. června 1942 vyvrcholilo vypálením středočeské vesnice Lidice u Kladna, odvlečením žen a dětí a zavražděním zdejších mužů, nepřinesl gestapu sebemenší stopu po pachatelích, kteří se úspěšně ukrývali. Zlom přichází v polovině června, kdy na popud kriminálního komisaře Heinze Pannwitze je vyhlášena krátkodobá amnestie pro ty, kteří poskytnou informace vedoucí k dopadení pachatelů. V té době zuřivost okupantů neustále se stupňující měla za následek vyvražďování celých rodin nešťastníků, jejichž proviněním byla například neopatrná poznámka na účet Heydricha či okupace, nebo vyjádření sympatií k aktérům odplaty. Smrt hrozila i za přechovávání nehlášených osob. V této atmosféře jeden z parašutistů Karel Čurda podlehne strachu a jede se dobrovolně vydat nacistickým represivním orgánům. Obšírná výpověď přivede příslušníky gestapa na stopu manželů Krupkových a nadporučíka Alfréda Bartoše a tím na stopu vysílačky Libuše v Ležácích. Pod velením náčelníka pardubické úřadovny gestapa kriminálního komisaře Gerharda Clagese je osada obklíčena gestapem a ochrannou policií, obyvatelé zatčeni a posléze ve dvou vlnách zastřeleni v Pardubicích. Několik stavení je posléze vypáleno a trosky ponechány až do roku 1943. Tragický osud statečných obyvatel připomínají žulové pomníky na místech, kde kdysi stávala jejich stavení. Nezapomeňme na oběti prostých lidí, pro něž vlastenectví nebyl pojem vyslovovaný s patosem, ale hodnotou, se kterou se nejen ztotožnili, ale jež pro ně měla cenu pozemského bytí. Navždy buď čest jejich světlé a nehynoucí památce.
Milan Vichta, předseda HDK ÚV ČSBS