Výsadek Komenský
Desetičlenný desant Komenský (velitel Gustav Schneider) byl jedním z organizátorských výsadků vyslaných na naše území ze Sovětského svazu. Byl vysazen krátce po půlnoci 22. ledna 1945 u obce Pohledy na Svitavsku, na území začleněném po zabrání v říjnu 1938 do Říšské župy Sudety. Vzpomínky pamětnice, která ošetřovala jediného přeživšího člena výsadku, vedly k vytvoření legendy o výsadku Borkaňuk, která se dodnes udržuje – hrob sedmi příslušníků Schneiderova výsadku pod lesem nad Předním Arnoštovem (dnes součást Městečka Trnávky) je v Centrální evidenci válečných hrobů evidován pod číslem CZE5308-6628 jako válečný hrob s ostatky příslušníků výsadku Borkaňuk-Komenský.
Desant Komenský měl deset členů. Na zjištění jejich jmen měli velkou zásluhu učitelé František Továrek z Jevíčka a Jaroslav Gloser ml. z Poličky, kteří je publikovali v roce 1975.
Kromě občanů Sovětského svazu v něm byli čtyři Němci pocházející z Československa, což zřejmě vycházelo z úkolů, jimiž byl výsadek pověřen – nejspíš měl působit v prostoru Moravskotřebovska a Svitavska s převažujícím německým osídlením. Sovětské velení nemělo reálné informace o situaci na území obývané v drtivé většině Němci, kteří fanaticky věřili Hitlerovi. Antifašisté tu nebyli, mezi Němci nebyl organizovaný odboj a nebyl ani odpor – jen tu a tam nějaké postesknutí na zhoršující se situaci, bolest nad manželem či synem padlým na frontě, určité pochybnosti o nacistické oficiální propagandě. Až na nepatrné výjimky šli zdejší němečtí obyvatelé věrně za Hitlerem až do hořkého konce. To se projevilo i ve čtyřdenním stíhání Schneiderova výsadku, které skončilo jeho likvidací.
Ihned po seskoku byla díky iniciativě německých obyvatel v Pohledech zahájena proti parašutistům akce německého četnictva (včetně četnické školy ze Zábřeha), volkssturmu, jagdkommanda z Letovic, gestapa Opava a Brno. Na stopy parašutistů upozornili němečtí obyvatelé v Horní a Dolní Rudné, Janůvkách a Šnekově. Unaveným, hladovým, nevyspalým a promrzlým parašutistům teprve 24. ledna v nočních hodinách poskytli pomoc manželé Švancarovi v osadě Malonín, tj. části obce Bělá. Kruh pronásledovatelů se zatím uzavíral. K boji došlo téhož dne v blízké Březině, kde byl těžce zraněn příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR Robert Reich, německý žid z Brna. Byl převezen na Kounicovy koleje, kde byl po krutých výsleších v únoru 1945 popraven. V Brně byl 8. října 2019 na jeho
památku vložen „kámen zmizelých“ do chodníku před domem na Přízové ulici č. 14, kde bydlel.
V boji u Březin se od skupiny odpojil Ivan Kirilovič Čerepenko, kterému poskytli pomoc čeští obyvatelé v Hraničkách, kam se dostal 2. února a dožil se zde osvobození.
Zbývajících osm parašutistů bylo 25. ledna obklíčeno v lese na Kraví hoře u Předního Arnoštova (dnes součást Městečka Trnávky) a boj přežil pouze těžce raněný radista Nikolaj Vasiljevič Rudov, který zemřel 20. února 1945 v moravskotřebovské nemocnici a byl pohřben na Křížovém vrchu v Moravské Třebové. V literatuře je však za zemřelého v Moravské Třebové považován údajný lékař Venjamin Iljič Kolmogorcev a tato nesrovnalost je i v textu na náhrobním kameni společného hrobu sedmi výsadkářů na kraji lesa nad Předním Arnoštovem, který jsme v roce 2000 nechali renovovat s textem v původní podobě. U nedalekého žulového památníku s plastikou akademického sochaře Ladislava Faltejska se každoročně 8. května konají setkání občanů (jsou mezi nimi i mladí lidé a děti), aby uctili památku všech statečných bojovníků, kteří položili své životy za naši svobodu.
PaedDr. Jitka Gruntová
předsedkyně OV ČSBS Svitavy
