Buchenwaldská přísaha zavazuje i po letech
Skončilo i utrpení vězňů v mnoha stovkách koncentračních táborů, ve kterých nacisté chtěli původně izolovat své odpůrce za účelem „převýchovy“ v duchu nacistické ideologie, ale i „hněvu národa“, jak tehdy hlásala oficiální nacistická propaganda. Hrůzný fenomén těchto „převýchovných zařízení“, z nichž potom vyvstaly instituce, jež měly realizovat genocidu celých národů a etnických skupin v duchu rasové ideologie a politiky „Drang nach Osten“, jež se v newspeeaku vůdců a veleknězů nacistické ideologie eufemisticky nazývaly budováním „nového životního prostoru“, bude ještě dlouhá léta tématem pro historiky.
Tématem nejen pro zkoumání, ale především varovným mementem, čeho byl člověk v osvíceném dvacátém století schopen, navíc v zemi, která patřila ke kolébkám evropské civilizace. V posledních hodinách, kdy se krvácející nacistická bestie zmítala v křečích, našli v sobě heftlingové zesláblí po neuvěřitelném utrpení, týraní hladem, zimou a otrockou prací sílu a odvahu k ozbrojenému odporu proti svým trýznitelům, kteří jim připravovali krvavou lázeň a hodlali ji dovést do vítězného konce.
Čin, který vzbudil zasloužený obdiv a nehynoucí slávu.
Při tryzně 19. dubna 1945 na paměť 51 000 svých zavražděných kamarádů, obětí nacistického teroru, zbylí vězňové vyslovili přísahu. Připomeňme si její znění:
„KAMARÁDI!
My, buchenwaldští antifašisté, nastoupili jsme dnes, abychom uctili památku 51 000 vězňů, kteří byli zavražděni v Buchenwaldu a jeho pobočných pracovních oddílech nacistickými bestiemi a jejich pomahači.
51 000 vězňů bylo postříleno, pověšeno, ubito, udušeno, utopeno, vyhladověno k smrti, otráveno a zahubeno smrtícími injekcemi.
51 000 otců, bratrů a synů zemřelo strašlivou smrtí, protože byli bojovníky proti vražednému nacistickému režimu.
51 000 matek a žen a statisíce dětí žalují. My, kdo jsme zůstali naživu, my, svědkové nacistické bestiality, jsme se v bezmocném hněvu dívali, jak naši kamarádi umírají. Jestliže nás něco drželo při životě, byla to myšlenka:
Přijde den pomsty!
Boj ještě není u konce. Ještě vlají hitlerovské prapory. Ještě žijí vrazi našich kamarádů. Sadističtí mučitelé jsou ještě na svobodě. Proto přísaháme na tomto táborovém náměstí v místech fašistických ukrutností před celým světem:
Svůj boj zakončíme teprve tehdy, až poslední viník bude stát před soudci národů.
Naším heslem je zničení nacismu s jeho kořeny.
Naším cílem je vybudování nového světa – světa míru a svobody. To je naše povinnost vůči zavražděným a jejich rodinám.
Na důkaz našeho odhodlání k tomuto boji přísaháme!“
V době, kdy jsme svědky přepisování dějin a mazání historické paměti, zní její poselství jako memento, jež nás zavazuje učinit proti tomu vše, co je v našich silách. Nedopustit, aby jejich památka byla pošpiněna a jejich krev zbytečně prolita.
Vážení zemřelí za svobodu nás všech, vážení přeživší buchenwaldští vězni!
Symbolicky se ve výroční den k vaší přísaze připojujeme, neboť se ztotožňujeme s každým jejím slovem. Slibujeme, že nedopustíme, aby vaše oběť byla zapomenuta a vaše světlá památka jakkoli znevažována.
Milan Vichta, předseda Historicko-dokumentační komise ÚV ČSBS