České diplomatické chyby
Toto téma otevírám na webových stránkách Platformy znovu a cítím potřebu tuto celou záležitost tímto způsobem zdůraznit, protože je nám velmi často připomínán německou stranou a pochopitelně i českými médii divoký odsun, který probíhal bezprostředně po ukončení války. Ten byl ze strany bývalé Československé republiky (ČSR) záležitostí pouze excesů některých jednotlivců z řad válkou poškozených českých občanů a nikdy nebyl organizován vládou obnovené ČSR. Ale tyto činy byly posuzovány našimi čelními orgány a důrazně odsuzovány a našimi soudy také souzeny. Je třeba si uvědomit, že tento divoký odsun byl logickým vyústěním pětileté poroby za protektorátu. Tak to tehdy hodnotil i sám Winston Churchill, který dobře chápal příčiny jednání těchto jednotlivců.
Dobře organizovaný a spořádaný odsun řízený vládou ČSR (která se musela po skončení války nejprve zkonsolidovat a zahájit svoji práci, což nemohlo být záležitostí jen několika týdnů po osvobození) probíhal důsledně ve smyslu výsledků jednání pařížské konference ze srpna 1945 – byl zahájen na podzim 1945 a tento transfer končil v až říjnu 1946. Odsun probíhající v ČSR byl hodnocen Mezinárodním červeným křížem velmi kladně. Tento odsun bývalých československých Němců byl zároveň symbolickým trestem za jejich vlastizradu spáchanou na rozbití první republiky. Kdyby bývalí českoslovenští Němci v naší obnovené republice zůstali, byli by za své činy až zločiny mnozí z nich opravdu tvrdě souzeni.
Dlouhodobě plánovaná německá zahraniční politika vyplývala ze dvou zásadních kroků, které byly cíleně a postupně realizovány:
Nejprve Němci tyto dva kvalitativně rozdílné odsuny záměrně spojili dohromady a postupnými slovními úpravami (odsun, vyhoštění, vypovězení, až vyhnání a korunu tomu nasadili svým dovětkem „ze své vlasti…“) převedli kategorii pojmu transfer = vysídlení na pojem vyhnání a to se jim podařilo tak šikovně vložit do textu česko-německé deklarace, že česká politická reprezentace jim to podepsala i přes důrazná varování historiků. Text česko-německé deklarace, vytvořený v Německu, nebyl vzájemně pro obě strany vyvážený a byl zvýhodněn pro německou stranu. Přesto byl tehdejším českým parlamentem schválen v původním navrženém stavu. Od té doby někteří naši, pro nás velmi známí čeští politici, začali zásadně používat pojem vyhnání! Navíc Němci dříve pomocí svých občanských spolků vytrvale, a to již od roku 1990, ale v poslední době prohlášením německých politiků vyvíjí značný tlak na Českou republiku, aby změnila pohled na transfer, dnes vyhnání, a aby Češi z vlastní vůle tuto verzi přijali: Nejprve omluvou vůči německé straně, pak by určitě přišly další důsledky (majetek, pozemky atd.). Česká republika díky nekoncepčnosti své zahraniční politiky na tuto hru stále přistupuje naprosto bez ohledu na české národní zájmy – ať se jedná o vládu české pravice, nebo levice.
Jako druhý krok – Němci spojili v jeden celek celý mezinárodní transfer – odsun Němců. Ten představoval z Polska 5 milionů osob, z ČSR 3 miliony a z Maďarska 1 milion a byl spojen v jeden devítimilionový blok „vyhnanců“, který nazvali jako pátý bavorský kmen a jeho vznik zdůrazňují pouze Čechům. Svým „vyhnáním“ tím celou mezinárodní záležitost ve smyslu již dříve zmíněné pařížské konference převedli pouze na záležitost česko-německých vztahů a celý transfer Němců ve střední Evropě ztratil tím charakter mezinárodní záležitosti. My jsme měli trvat na obnovení mezinárodního charakteru tohoto transferu! Bohužel. Naše Ministerstvo zahraničí tuto zásadní skutečnost asi vůbec nepochopilo a nijak na tuto podstatnou změnu nereagovalo.
K tomu se velmi výstižně vyjádřil prof. Dr. Georgie E. Glos J. S. D. – expert USA pro mezinárodní právo, který k této taktice Německa připomíná, že Němci nemají žádný nárok na odškodnění – což jednoznačně vyplývá i z postupimské dohody, ale při tom se předpokládá, že Češi si nechají cokoliv od Němců namluvit a budou nakonec jednat proti vlastním zájmům. A tak se také stalo: Nespočívá dlouhodobě česká zahraniční politika právě na této zcela nezodpovědné pozici k vlastnímu národu?
A k tomu všemu se hned na začátku událostí vedoucích ke změnám v Evropě přímo vlastizrádně postavil Jiří Dienstbier starší, když se úmyslně nezúčastnil jednání na mezinárodní úrovni, kde byly tvořeny podmínky pro spojení obou německých států začátkem devadesátých let za účasti zástupců vítězných mocností ve formátu 2 + 4.
Na tomto jednání si Poláci prosadili neměnnost a uznání současné polsko-německé hranice, která nemá žádný historický původ, a německá strana tuto skutečnost uznává a dodržuje.
Dienstbier starší se tedy tohoto jednání vůbec nezúčastnil (tehdy náš bývalý ministr zahraničních věcí) ani za Ministerstvo zahraničí nikoho nepověřil zastupováním, a důsledkem toho je naše historická hranice z německé strany značena pouze jako hranice zemská, nikoliv jako hranice státní. A to nikoliv pouze na hraničních tabulích, ale zcela určitě také v myslích Němců. Toto vše je důkazem národní potupy zaviněné politikem vlastní země, který při tak zásadním jednání prostě zradil.
Považuji toto vše za velmi důležité, a jsem rád, že mám možnost na našich webových stránkách tyto informace zpřístupňovat naší občanské společnosti. Ta by si měla uvědomit tuto pro Čechy velmi těžkou situaci, a měla by proto vyžadovat od Ministerstva zahraničí konečně řádné hájení našich českých zájmů a postupnou opravu uvedených chyb.
Ing. Jaroslav Bukovský – OV ČSBS Plzeň a člen VV ÚV ČSBS