Můžeme na vlastizradu sudetů zapomenout?
Ve svém vystoupení T. Podivínský mj. prohlásil (viz): „Teprve po sametové revoluci – pádu berlínské zdi, před 30 lety – vznikla historicky vůbec první možnost začít s procesem překonávání těchto následků jak horké, tak později i studené války, který byl s jistotou na obou stranách náročný a mnohdy též osobně značně bolestivý.“ (Viz)
Sjezdy sudetů se k nám přibližují – nejen místem konání; přibližují se zejména politicky. Příští jejich sjezd Bernd Posselt plánuje u nás; jeho vzkaz je jasný: Tady (v České republice) jsme doma my (sudeti), my (sudeti) si pozveme na náš příští sjezd (na koberec) vládu ČR. Politicky je takové přibližování možné existencí jejich páté kolony v ČR. Pátá kolona byla výrazně formována zejm. od druhé poloviny 70. let minulého století, tuzemskou ideologickou platformu získala tzv. Chartou 77; ta byla finančně podporována ze zahraničí, hutně též sudeťáckými organizacemi. Podporu měla také informační, propagandistickou – zahraniční sdělovací prostředky o její činnosti informovaly hypertrofovaně. Po roce 1989 kulisák, dramatik druhé kategorie a tehdy prezident ČR Václav Havel jel sudetům hlásit, že svůj úkol splnil: Za finanční a propagandistickou podporu od sudetoněmeckých landsmanšaftů, které mají svůj původ v nacismu, se jel do Německa za odsun jejich nacistických předků omluvit – omluvit za to, že čeští občané německé národnosti, kteří se ve 30. letech minulého století dopustili vlastizrady a kolaborovali s nacismem, vraždili naše občany. Z Československa byly po druhé světové válce odsunuty asi tři miliony Němců. Podle česko-německé komise historiků přitom přišlo o život 15 000 až 30 000 Němců. Během předešlé více než šestileté nacistické nadvlády zahynulo kolem 320 000 až 350 000 obyvatel tehdejšího Československa.
A vůbec není pravda, že první možnost historicky pravdivého vztahu sudetů k naší zemi byla vytvořena až po roce 1989 − sudeti mohli svou vinu přiznat a omluvit se kdykoli do roku 1989; neudělali to. Potomci nacistů nám totiž nikdy neodpustí, že jejich předci museli − nešťastní chudáci, kteří jen poslouchali rozkazy svého milovaného Adolfa Hitlera − vyvraždit a vypálit naše obce Lidice, Ležáky…
Dále cituji T. Podivínského: „Tak mohly být vystavěny mosty přes hluboká údolí nedůvěry, následovala stále častější setkání komunálních a regionálních politiků, obchodníků, lidí z kulturní sféry a mnoha, mnoha obyčejných lidí. Následovalo otevření Sudetoněmecké kanceláře a zastoupení Svobodného státu Bavorsko v Praze, a především jsme si byli krok za krokem stále blíž, naše společné sousedství a narůstající přátelství začala být principiálně formována a nesena lidmi, což považuji, vážení přátelé, za zcela nejdůležitější!… Dnes je však zapotřebí odvahy, angažovanosti a mnoho síly, také reálně pozitivní myšlení, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti…“
Jedním z manipulačních požadavků sudetů je dívat se jen dopředu, žádné jednostranné ohlížení se do minulosti. Vždyť ale sudeti se do podstatné minulosti nedívají; především pohled sudetů do minulosti je jednostranný. Začíná až odsunem jejich předků po 2. světové válce. V tvrzení T. Podivínského se zračí sudetské úsilí o to, aby náš národ cítil jakousi ostudu či hanbu za to, že nacistické pochopy z ČR odsunul. A označuje to za reálně pozitivní myšlení.
Na závěr opět T. Podivínský: „V tomto do budoucna orientovaném smyslu ještě jednou děkuji za pozvání a možnost sdělit vám toto první oficiální dobré poselství českého velvyslance, jsem skálopevného přesvědčení, že je před námi dobrá budoucnost, na kterou se těším. Děkuji.“
V čem by měla spočívat ona oficialita, o níž T. Podivínský mluvil? V tom, že na sjezdu sudetů vyslovit své názory? Ty ať si vetkne za svůj klobouk. Nebo prezentoval politickou linii České strany sociálně demokratické? Vždyť soc. dem. neustále zdůrazňuje, že je ve vládě A. Babiše (politické hnutí ANO 2011) jen proto, aby mohla uskutečňovat svůj politický program! Ale já jsem v žádných oficiálních dokumentech ČSSD nenašel ani zmínku o tom, že sociální demokracie chce a bude podporovat lži sudetů. Do žádných voleb sociální demokracie nešla s takovým záměrem, názorem, s takovými hesly. Ani v programovém prohlášení této vlády nic takového není (Viz.)
Mám tomu, jako občan, rozumět tak, že sociální demokracie, prostřednictvím ministra zahraničních věcí T. Podivínského, dělá vlastní zahraniční politiku? Politiku nepřátelskou naší zemi, jejím občanům. Ano, dělá ji, a nepřátelská je. Jak je to možné? A jak to, že partnerem České republiky na oficiální úrovni je zahraniční sdružení občanů? Znáte takový příklad z jiného státu? Sdružení občanů nemůže být partnerem jiného státu; pokud ovšem takový stát ze sebe nedělá politickou onuci toho sdružení.
PhDr. Vladimír Pelc,
předseda Oblastního výboru ČSBS Benešov
a člen Ústředního výboru ČSBS