Pravda prý vítězí?
My žijeme v době postpravdivé, jak ji přesně nadefinoval americký filozof Daniel Dennett při návštěvě Prahy v srpnu 2017 v rozhovoru s Danielem Stachem – redaktorem ČT. Postpravdivá doba je vlastně doba nepravdivá – tedy prolhaná. A tímto směrem se řídí nejen česká média a čeští politici, tato praxe masivně probíhá v Bruselu a mění zcela zásadně pohled na události, které tak dobře pamatujeme.
Konkrétní příklady:
V době rozpadu Rakousko-Uherska vznikly dva slovanské státy Československo a Jugoslávie. O rozpad těchto státních útvarů skoro po sto letech se především postaral Západ. U nás bez prolévání krve, ale s předem naplánovaným programem rozdělení původního státu – podle pravidla Rozděl a panuj. Jihoslované se museli o rozpad Jugoslávie tvrdě poprat i s podporou humanitárního bombardování. Tím se nepřímo dokázalo, že tento vznik obou států byl velký omyl – tak, jak se tvrdí dnes v některých kruzích. To není vítězství Pravdy. Kdyby se probudil Masaryk a Beneš, nestačili by se divit pokroucené skutečnosti.
Dalším výrazným příkladem prohry Pravdy je mnichovská dohoda o předání českého pohraničí k Německé říši. Tehdy „o nás, bez nás“. Druhý prezident Ed. Beneš s velkým úsilím dovedl vítězné mocnosti ke konstatování, že mnichovská dohoda je neplatná od samého začátku jejího vzniku, a ejhle, Němci na základě této dohody stále předpokládají, že oni budou české pohraničí opět v budoucnu vlastnit. Oni přece mnichovskou dohodu nikdy nepovažovali za neplatnou od samého začátku.
S tím úzce souvisí v poslední době narůstající tlak na Českou republiku, a to i z pozice Milionu chvilek, abychom d o b r o v o l n ě zrušili Benešovy dekrety, které vyplynuly z doby na konci války a byly ve shodě s rozhodnutími vítězných mocností na Jaltě, na pařížské konferenci v srpnu 1945 a na dalších jednáních vytvářejících uspořádání poválečné Evropy. Z těchto především německých kroků vyplývá snaha změnit zásadně výsledek války a jeho poválečného stavu ve svůj – německý prospěch…
Další příklad, kdy Pravda nezvítězila, je spojen s nedávným rozhodnutím Evropské unie, že válku začali společně Němci se Sovětským svazem již podpisem smlouvy Molotov-Ribbentrop. Těch smluv podepsaných s nacistickým Německem byla celá řada, proč právě vybral Brusel tuto smlouvu jako začátek války? Až ta naše seniorská generace již nebude, přesune se vina pouze na Rusy a Německo se z tohoto problému nějak vyviní, ale to již hodně předbíhám budoucím událostem.
Nedávno českou veřejnost pohoršila skutečnost, že v Německu byla vydána rozsáhlá kniha o tom, že jsme se jako národ Čechů významně podíleli na vzniku holokaustu židů. Že jsme přímo vytvářeli židovský holokaust. V době skoro bezbřehé svobody si může kdokoliv napsat cokoliv. Ale na tomto případu je zarážející, že křest této knihy proběhl v důstojném prostředí současně v Berlíně na českém velvyslanectví a zároveň v Praze za účasti německých diplomatů a českých politiků. A protože toto dílko nebylo záporně komentováno českou stranou, pak asi Pravda prohrála na celé čáře s tichým souhlasem představitelů České republiky… Naši politici se opět stali lokaji cizích zájmů, jak to před deseti lety přesně pojmenovala Anděla Dvořáková – naše bývalá předsedkyně ČSBS.
A jak je možné, že tři komunální politici zcela rozvrátili vztahy s Čínou a Ruskou federací a nikdo z představitelů našeho státu k tomu nezaujal nějaký opačný postoj bránící desetiletou snahu české ekonomické diplomacie. Jak je toto možné a jak se mohou tyto uvedené události spojovat s pojmem, že Pravda vítězí?
Ing. Jaroslav Bukovský,
tajemník Oblastního výboru ČSBS Plzeň,
člen Ústředního výboru ČSBS