Pražské hřibování a devótní generálská destrukce historického vědomí
Pražské hřibování a devótní generálská destrukce historického vědomí
Pražský primátor Zdeněk Hřib se místo o Prahu stará o předělávání historie. Je to jednodušší a propagandisticky výnosnější. Nedávno se rozhodl, že na zeď Staroměstské radnice nevrátí pamětní desku, která obyvatelům i návštěvníkům Prahy připomínala osvobození od hitlerovské tyranie.
Ještě před pár lety byla v blízkosti orloje na pražské Staroměstské radnici zasazena deska s českým a ruským textem. V češtině na ní stálo: „Dne 9. května 1945 osvobodila vojska I. ukrajinské fronty slavné ruské armády, jimž velel hrdina Sovětského svazu maršál Ivan Štěpanovič Koněv, bleskovým úderem těžce bojující Prahu, která mu z vděčnosti udělila čestné občanství.“ Ruský text není na jednom místě zcela totožný s českým, nepíše se v něm o „těžce bojující Praze“, ale o „Praze, která povstala proti německým okupantům“. Předseda oblasti šesté pražské části Českého svazu bojovníků za svobodu si Hřibovi dopisem postěžoval, že deska není zpět na svém místě; Hřib nechal vypracovat odborné stanovisko − a o něj mi jde. Vytvořil ho plk. (dnes brigádní generál) Mgr. Aleš Knížek, ředitel Vojenského historického ústavu (k č. j. MHMP 1357665/2017). S několika hlubokými myšlenkami A. Knížka vás seznámím. Zajímavá je formulace pana Knížka, která zní: „Praha se svých Němců dokázala zbavit sama a sovětští tankisté přijeli 9. května 1945 do města již svobodného.“ Především neznám žádný důvod, proč by nacističtí okupanti měli být nazýváni našimi Němci ve formulaci … svých Němců…; Praha ani ostatní města a obce neměly žádné své Němce, byli to buď okupanti a jejich rodinní příslušníci, nebo bývalí čs. občané německé národnosti, kteří se přihlásili k občanství v nacistické říši. A podle A. Knížka se v Praze 9. května 1945 již nebojovalo (a kde se vzali ti mrtví?). Unikátním názorem A. Knížka je tvrzení, že pokud se posuzuje citovaná pamětní deska jako historický pramen o době, kdy vznikla, jde o doklad devótnosti vůči představiteli tehdejší spojenecké mocnosti. Čtete dobře. A jak se ta devótnost projevila: Deska byla instalována na zeď Staroměstské radnice 8. 5. 1946 na místě, kde byly za zdí umístěny ostatky prvního československého neznámého vojína dovezené od Zborova. V dobových textech se lze dočíst: Delegace spojeneckých armád (nepochybně z důvodu devótnosti) s pietou spolu s českými občany (určitě též z pohnutky devótnosti) stály u pobořené radnice, pod zničeným orlojem je zasazena pamětní deska Rudé armádě a maršálu Koněvovi (důvodem přece nebylo osvobození Československa, nýbrž devótnost, že). Primátor města Prahy dr. Zenkl převzal jménem hlavního města desku do ochrany, hovořil o historii Staroměstské radnice a uvedl sovětským vojenským delegátům, proč byla pro umístění pamětní desky zvolena radnice − před hrobem Neznámého vojína poprvé roku 1939 Pražané demonstrovali proti nacistickým okupantům.
V úctě před obětmi není nic devótního. Myslím, že devótní k aktuálnímu překrucování historického vědomí je především A. Knížek; jeho destrukce historického vědomí byla posvěcena jeho povýšením do hodnosti generálské (28. 10. 2019).
PhDr. Vladimír Pelc,
předseda Oblastního výboru ČSBS Benešov,
člen Ústředního výboru ČSBS