Sjezd landsmanšaftu v Praze?
Pokud někdo má do cizí oblasti přijet, musí být pozván. A těch, co by zvali bývalé české Němce, kteří rozbili první republiku a stavěli se vůči Čechům již před válkou i při ní jako nadřazená rasa, těch vítačů máme bohužel v naší současné republice až dost. To nejsou jen někteří obyčejní občané, ale jsou to především komunální politici a dokonce i čelní politici a členové parlamentu. Takovou nesourodostí překypuje český stát. Stačí vyjmenovat jen dva snad nejhlavnější: Hermana a Jurečku s jeho KDU-ČSL.
Ono již stačilo, že si landsmani v Praze prosadili německou kancelář. I proti ní se zvedla vlna odporu, ale ten byl časem utlumen – podle pravidla, že si člověk zvykne i na oprátku. A ty se přece za války rozdávaly českým vlastencům.
Sjezd ladsmanšaftu v Praze bude především manifestací odsunutých bývalých českých Němců, manifestací údajného práva na vlast, kterou zradili a silně poškodili, a najednou by měla být jejich domovinou. Pochopitelně, že se bude konat se souhlasem této nebo budoucí vlády, a tím pádem vyvstanou předpokládané „nároky“ na německé národní i soukromé majetky zde zanechané… (I když to jednoznačně rozhodla pařížská konference konaná již v srpnu 1945, která určila, že zanechané německé národní majetky zůstanou majetkem zemí poškozených válkou, kterou Německo vyprovokovalo, a to nezávisle na válečných reparacích.)
Ruku v ruce s těmito německými tužbami se v současnosti silně deformují výsledky druhé světové války, a to i s přispěním naší europoslankyně Jourové, která se dopracovala ke změně začátku této války, a to po vědeckém bádání a až po osmdesáti letech tím, že v rámci Evropské unie prohlásila za začátek války podepsání smlouvy Molotov–Ribbentrop. A najednou se po sedmdesáti pěti letech stává symbol osvobození Prahy – socha maršála Koněva – pro toto město nepohodlným a „Prahu přece osvobodili vlasovci“.
Je toho najednou trochu moc: Intenzivní předělávání uspořádání Evropy po skončení války. Pobaltské republiky, které se odtrhly od bývalého Sovětského svazu, přecházejí do podoby nacismu i se silnou podporou bývalých válečných zločinců. Podobné iniciativy k opětovnému zhnědnutí některých částí Evropy se odráží i v Milionu chvilek v naší Praze, kde její představitelé se oblékají po vzoru příslušníků nacistické Hitlerjugend a výsledkem všeho je zjištění BIS, že jediní špioni, kteří operují v naší republice, jsou ruští a čínští, ostatní z jiných zemí jsou pouze poradci. A vrcholem bádání BIS se staly Vrbětice.
Je zároveň dobře podívat se na kořeny vzniku slavného spolku sudetoněmeckého landsmanšaftu, který zakládali podobní váleční zločinci – i ti vysocí generálové, kteří již nespadali pod justici soudící ty největší zločince v Norimberku, ale ti nižší a i velitelé SS oddílů. Tak takový personální náboj dostal spolek, jehož členové jsou některými politiky oslovováni „naši milí krajané…“ – bývalý ministr kultury Herman podpíraný právě spolkovým ministrem Seehofera „… historie sudetoněmeckých Němců bude vyvážena až tehdy, kdy sudetoněmecký den oslaví v Česku“.
Je třeba se na všechny tyto výše zmíněné změny podívat v širších souvislostech. Jak se najednou vrší všechny ty předělávané události a jak zapadají do sebe. A do toho všeho krásně zapadá i ten budoucí sjezd landsmanů v Praze.
A jakou hlubokou předvídavost do budoucnosti měl náš druhý prezident Dr. Edvard Beneš, když ve svém posledním poselství k národu vzkázal: „Přijde brzo chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho, co v těchto letech napáchali. A budou tomu sami věřit, až tyto své nové lži budou přednášet…“ a dál pokračoval: „… Že začnou – o tom buďte přesvědčeni. A konečně přijdou opět, aby od očištění přešli k útoku…“
Ing. Jaroslav Bukovský, OO ČSBS Plzeň