Vzpoura u bojovníků
Rád bych se k pořadu stručně vyjádřil.
Pořad měl jako téma „co se děje s více než šestimilionovou dotací, kterou svaz získává ze státního rozpočtu“, jak redaktor Marek Wollner v úvodu řekl. Nastoleno tedy bylo téma věcné, odborné.
Do asi 8. minuty se pořad tématu v zásadě držel (celkově měl téměř 14 minut), s mírným vyšinutím z něho v podobě vstupů poslankyně a předsedkyně Rozpočtového výboru Parlamentu České republiky Miloslavy Vostré (KSČM), která nepochopitelně hovořila o tom, že politici jsou různí, mají svérázné projevy, a že na to tedy i p. J. Vodička, předseda ČSBS, má nárok, což se sledovaným předmětem, tedy špatným a neprůhledným hospodařením současného předsednictva svazu, nekorespondovalo; její tvrzení k problému hospodářského tunelování svazu jeho vedením že jde o žabomyší války, svědčí buď o neznalosti reálií, nebo spíše o primitivní politické podpoře za každou cenu.
V této první části se pořad držel tématu, které bylo politicky uvozeno, a přinesl k němu správné a pravdivé informace. Vystupovali zde odborníci: Ladislav Mejzlík, děkan, Fakulta financí a účetnictví VŠE, Praha, Michal Žurovec, mluvčí MF ČR, David Pátek, realitní odborník; divák měl možnost učinit si o problému solidní a správný přehled.
Po necelých osmi minutách pořad opustil proklamované téma („co se děje s více než šestimilionovou dotací, kterou svaz získává ze státního rozpočtu“), a tematizoval notoricky známé informace o předlistopadové profesní a politické činnosti některých členů předsednictva, které neměly k tématu hospodaření svazu vztah − musíme si ale uvědomit, že pokud ve vedení našeho svazu budou současní členové předsednictva, pak jsme pro sdělovací prostředky jednoduchým politickým terčem. Ideové hodnocení činnosti svazu historikem z ÚSTR Petrem Blažkem, opět nesouvisející s tématem, bylo jednostranné, paušalizující a tedy nepravdivé − ve svazu jsou více než čtyři tisíce členů, jejich politickou orientaci a názory nelze paušalizovat; mnohdy jde o názory aktuálně politicky až diametrálně rozdílné; sjednocuje je tradování tradic protinacistického odboje. Absolutním věcným vyšinutím z tématu bylo víceminutové povídání o praporečníkovi svazu Miloši Matouškovi; navazující Jiří Cihlář, uvedený jako publicista a spisovatel, který se k M. Matouškovi též mimo téma zcela zbytečně vyjadřoval, posunul tuto část reportáže do bulvárního tvaru. Miroslav Mareš, politolog, Masarykova univerzita, Brno, se též k ohlášenému tématu nevyjadřoval. Zcela nemístné pak byly informace o Alianci národních sil − ta nemá s výrazným hospodářským tunelováním svazu současným předsednictvem nic společného −, stejně jako prezentované politické výlevy Jiřího Černohorského.
Jaroslav Vodička, současný předseda ČSBS, tím, že čtyřikrát doslova utekl před redaktorkou a jejími otázkami, znovu prokázal neschopnost komunikace se sdělovacími prostředky, neschopnost přímého jednání ve veřejném prostoru.
Pro domo bych chtěl vyjádřit lítost nad tím, že pouze tři signatáři Platformy „Vraťme vážnost ČSBS“ v pořadu se svými názory vystoupili (redaktorka Jana Neumannová mě ubezpečila, že oslovila všechny signatáře) – za sebe proto děkuji Milanu Fryčkovi z organizace Brno-venkov a Milanu Vichtovi z organizace Praha 6.
Předchozí řádky jsou pouhými postřehy, ke komplexnímu hodnocení nejsem kompetentní.
Vladimír Pelc