Dopis Marie Abrahamové z Ivančic
DOPIS MARIE ABRAHAMOVÉ Z IVANČIC
Vážení přátelé,
dovolte, abych se s vámi podělila o velkou bolest. Dnes dopoledne jsem v telefonu vyslechla zprávu, která mě ochromila.
Zemřela Marie Šupíková z Lidic. Volala její dcera Ivanka. Mnozí jste se s Maruškou setkali v Lidické galerii.Tam nám, žákům a studentům vyprávěla o svém dětství, které prožívala se svou rodinou ve starých Lidicích. Pak přišla válka a všechno bylo jinak. Po hrozné válce nebyly Lidice, nežili rodiče ani její bratříček. Všechno jste to slyšeli, Maruška byla skvělá vypravěčka. Byly jsme spolu několikrát týdně ve spojení po telefonu. Poslední její telefonát (před týdnem) končil slovy: Kdy už přijedeš? Je mě po tobě smutno. – Hned jak to půjde, Maruško, za tebou přijedu. tento slib jsem nesplnila – stalo se to poprvé. Ne mou vinou. Maruško, už teď se mi po Tobě moc stýská. Ale až to půjde, tak zase přijedeme do Lidic, plný autobus. Položíme kytičku tak jako vždy na kámen, kde byla vaše chalupa, a tu další přivezeme Tobě.
Protože ten, kdo je milován, není zapomenut. A na Tebe a na těch 37 let našeho přátelství se opravdu nezapomíná. Přes slzy se mně špatně píše.
Tvá kamarádka Maruška s celou rodinou a také všichni, kteří Tě poznali při každoročně pořádaných zájezdech do Lidic a mají Tě rádi.
Maruško Šupíková,Tobě veliké poděkování a čest Tvé památce!
Sestavil Pavel Pavlík