Vzpomínka na strýce Ludvíka Maděru
Ludvík Maděra se narodil 9. června 1926. (Byl jen o 12 let starší než já.) Jeho rodiče byli Marie Maděrová a František Maděra, naše babička a děda. Byl to nejmladší bratr našeho táty. Měl ještě dvě starší sestry Marii a Terezu a bratry Františka a Bohumíra. Po přestěhování do Zlína se stal výpravčím na dráze. Ve 2. světové válce se zapojil do odboje jako člen partyzánské skupiny Tomáš Zlín. Skupina pěti mužů napadla maďarské vojáky 12. března 1945 v Těšovicích. Při přestřelce byli dva zastřelení a tři zajati. Mezi nimi byl i Ludvík Maděra. Maďaři je předali zlínskému gestapu a to, po tvrdých výsleších, gestapu v Kounicových kolejích v Brně. Tam byli dále mučeni a 7. dubna naloženi do dřevěných vagonů č. KL3, celkem 209 osob, v Jihlavě k nim přidali další osoby a vezli je transportem smrti k likvidačnímu táboru v Mauthausenu. Z vlaku šli ještě několik kilometrů pěšky. Do tábora přišli 9. dubna. Nechali je celý den stát před hlavní budovou velitelství tábora. 10. dubna 1945 je nechali vysvléct donaha a pod záminkou koupele je nahnali do plynové komory. Tam je otrávili plynem a v krematoriu spálili. Bylo tak likvidováno 195 mužů a 35 žen. Byli to všechno partyzáni z okolí Zlína, Brna a Jihlavy.
Členy rodiny prosím, aby vzpomněli 10. dubna 75. výročí od popravy strýce Ludvíka. Nedožil se ani 19 let. Položil život, abychom my mohli žít. Čest jeho památce.
Vlastimil Maděra, Moravská Nová Ves