Platforma Vraťme vážnost ČSBS

V následujícím textu jsem se pokusil o politické shrnutí situace ČSBS.

Vnitrosvazové dění v poločase rozpadu svazu lze charakterizovat slovy: nedemokratické vedení, nedemokratické prostředí, nenávistné chování − osobní sprosté útoky a vyhrožování fyzickým napadením těm, kteří mají zájem o navrácení vážnosti našemu svazu.

Současné předsednictvo demonstrativně mává hesly o vnitrosvazové demokracii. Jsou to pouze hesla, skutečnost je jiná: Žádné kritické odlišné názory než tvrzení členů předsednictva se nepřipouštějí – ani na webu svazu, ani v časopise Národní Osvobození. Dokonce ani na jednání ústředního výboru. Jakýkoli jiný názor, návrh, podnět ke zlepšení činnosti svazu je současným předsednictvem brán jako osobní útok na členy předsednictva.

Na usnesení oblastních výborů, pokud jsou kritická k činnosti svazu a zejm. předsednictva, toto předsednictvo nereaguje. Na výzvy oblastních výborů k tomu, aby členové předsednictva přijeli na členskou schůzi oblasti svá jednání vysvětlit a obhájit, opět nikdo z nich nereaguje.

Dosud posledním krokem podporovatelů současného vedení svazu byly výhrůžky fyzickým napadením členů Platformy s kritickými názory. Zprávu o tom v článku Ohlédnutí za 14. zasedáním ÚV ČSBS přinesl náš signatář Milan Vichta, člen Ústředního výboru ČSBS a předseda oblasti v Praze 6. Na tomto zasedání zvítězila hysterie, triumfovaly trapnost a ubohost, píše Milan Vichta.

Místo věcného a demokratického jednání a chování byli naši spolusignatáři pouze okřikováni, nemohli vyslovit své názory, a dokonce došlo na výhrůžky fyzickým napadením signatářů Platformy „Vraťme vážnost ČSBS“. Výhrůžky fyzickým násilím za kritické názory jsou na úrovni počišťovače podlahy v autoservisu.

Svaz se navenek jeví jako sociálně a politicky nepotřebný. Je o něm slyšet pouze tehdy, když se v Poslanecké sněmovně hlasuje o rozdělování státních dotací, a to převážně kriticky. Přitom se vynořují pochybnosti o legitimitě některých oblastních organizací: Skutečnosti z poslední doby totiž ukazují na to, že ústřední výbor tvoří i osoby, které žádnou oblastní organizaci nereprezentují, např. údajná členka ústředního výboru Karolína Bystrá, což je vymyšlená, neexistující figura. Existují též důvodná podezření, že někteří členové ústředního výboru toto místo zaujímají neoprávněně, protože oblastní organizace, kterou prý zastupují, fakticky neexistuje (viz).

Arogance, povýšenecké jednání

O arogantních útocích zaměstnance svazu J. Csermelyiho, který vykonává funkci šéfredaktora časopisu Národní Osvobození i když neprošel výběrovým řízením, tedy v rozporu se stanovami svazu, o jeho zneužívání svazového časopisu, jsme již podrobně vícekrát psali; například jeho primitivní článek s titulkem „Elce Pelce do pekelce“, kde přihlouple použil mé příjmení, nemá cenu komentovat – byl projevem novinářské šmíry, morální stokou, o ní psát nemíním, intelektuálními trpaslíky se nezabývám. Avšak četné nepravdivé ataky, na něž na našem webu Platformy upozorňujeme, jsou projevem arogance současného předsednictva svazu, jsou následkem neschopnosti a strachu z toho, že na jejich činnost upozorňujeme.

Stále dostávám otázky jak to, že většina členů ústředního výboru podporuje tohoto Vodičku, to předsednictvo (?), vždyť přece o těch lumpárnách musí vědět.

Důvodů je několik:

1) Většina současných členů ústředního výboru nynější předsednictvo podporuje, protože nemůže vědět, co se děje − vedení svazu je informuje nepravdivě, a oni sami nemají o jiné informace zájem, popř. nejsou schopni je plnohodnotně získávat, nezvládají počítač a tím ani internet, proto mají pouze informace filtrované od vedení a nemohou si sami vlastní seriózní názor utvořit.

2) Většina současných členů ústředního výboru nynější předsednictvo podporuje, protože nechce vědět, co se děje – někteří mají (oprávněné) obavy o existenci svazu a domnívají se, že je nutné zaujmout kruhovou obranu za každou cenu, i za cenu neseriózního a neprůhledného hospodaření atd., protože si nechali oktrojovat tvrzení, že útoky zvenčí na současné předsednictvo jsou útoky na celý svaz, na jeho existenci (což není pravda), a tak i za cenu ostudy, kterou současné předsednictvo ve společnosti dělá, ho brání; kritické názory třeba signatářů Platformy, jež mají za cíl napravit situaci celého svazu, pak mylně chápou jako útoky na existenci svazu.

Někteří jsou jenom rádi přisátí na předsednictvem rozdělované státní prostředky a poklepání na rameno jim činí dobře. Pochopitelně, že kritické oblastní výbory ze státního příspěvku neobdrží ani korunu.

Co náš svaz nedělá

Současné předsednictvo rezignovalo na naplňování stanov v té jejich části, kde se hovoří o tradování pokrokových tradic našeho národa: Nevydává žádné odborné ani memoriální publikace k protinacistickému odboji, informační akce a aktivity, žádná videa, audia, nic k informování a vzdělávání zejm. mladé generace. Členové předsednictva se, nejlépe v parádních uniformách, promenují na memoriálních akcích (pokud je tam organizátoři pustí, tedy pokud nemají účast na nich zakázanou), a dělá jim dobře, že je zdraví čestná stráž. Toť vše.

Důvodem také může být neschopnost chápat závažné problémy, v nichž se svaz díky současnému předsednictvu nachází (sám jsem se zhrozil nad úrovní znalostí předsedy Jaroslava Vodičky, když se mě bezelstné zeptal a co je to jů tůb?; pokud někdo plnohodnotně nežije ve třetí dekádě 21. století, není na něm možné mnoho chtít).

Náš svaz nepůsobí proti rozsáhlému úsilí změnit historickou legitimitu událostí a jejich tradice legalitou moci současného establishmentu, kdy deficit legitimnosti je nahrazován politickou mocí.

Jaký je tento postup: Nejdříve se vytváří vakuum hodnot egalizací příčin – použitá ideologická floskule uvádí, že příčinou 2. světové války jsou stejnomocně tehdejší nacistické Německo i tehdejší Svaz sovětský socialistických republik (SSSR), že čeští občané německé národnosti žijící v příhraničí nerozbíjeli předmnichovské Československo, chtěli prý pouze národnostní sebeurčení, a že jejich odsun po válce byl protizákonný a nehumánní, že za nacistickou okupaci bývalého Československa mohou naši předci sami.

A co dál?

Některé organizace se zrušily či odcházejí – Varnsdorf (viz), Lidice, Valašské Meziříčí. Nebo tvoří vlastní sdružení. Některé se k tomu chystají.

Co bude dál? Dojde k další atomizaci svazu a současné předsednictvo svaz definitivně přivede na hospodářský a politický buben.

Odejít ze svazu − to by byla voda na mlýn současnému předsednictvu, které právě na to čeká: Nemá totiž zájem na kritických připomínkách a jejích nositelích; pro něj by bylo nejlepší, kdybychom my s kritickými pohledy odešli a ve svazu zůstali pouze přitakávači současného vedení.

  A tak si na závěr musím položit otázku: Má činnost naší Platformy význam? A odpovědět: Má!

I když jsou naše návrhy mnohdy nad laťku chápání současného předsednictva a některých členů ústředního výboru.

Naše činnost má význam, protože jsme faktickým reprezentantem Českého svazu bojovníků za svobodu, jeho idejí. Pouze naše Platforma hájí národní zájmy republiky, kriticky reaguje na protičeské a protinárodní útoky.

PhDr. Vladimír Pelc,  předseda OV ČSBS Benešov