Pochod hladu a smrti
Pochod 2500 vězňů začal 15. února 1945 z pobočného tábora Gross-Rosen-Kaltwasser, který se nacházel v Sovích Horách na území Polska poblíž československých hranic. Směřoval do Trutnova a dále do Jaroměře. Třetí den pochodu, v neděli 18. února 1945, za třeskutého mrazu byli zbídačení vězni ubytováni v pivovaru v Choustníkově Hradišti. Následující den pokračovali v cestě do Heřmanic, kde je zastavil rozkaz K. H. Franka s tím, že se musí vrátit do Trutnova. Utrpení zesláblých, hladových a promrzlých vězňů pokračovalo… Po cestě umíraly desítky a desítky lidí. V Heřmanicích, s pomocí lsti, přesvědčili vězně, že nemocné a bezmocné povezou na přistavených vozech. Po cestě však došlo k tomu nejhoršímu. Všechny vězně, které vezli, za pomoci místních nacistů surově zavraždili. Ostatky zavražděných pak byly po válce exhumovány a uloženy na společném pietním místě v Choustníkově Hradišti a obci Hajnice. Díky dlouholeté usilovné snaze paní Mileny Městecké se daří postupně dohledávat jména zavražděných obětí. Tím se tato pietní místa stávají místem posledního odpočinku zcela konkrétních lidí. Místem, kde by měl každý člověk uctít památku těchto obětí válečného běsnění a říci si: Nikdy nezapomeneme.
Danuta Šulcová,
předsedkyně OV ČSBS Trutnov a členka ÚV ČSBS
Pamětní deska v Hajnici
Památník v Choustníkově Hradišti