Vzpomínka na nezapomenutelného bratra
Na svět přišel 28. června 1923 v Hostivicích, v rodině, v níž vlastenectví a sociální cítění mělo domovské právo. Zde prožil nejen mládí, ale i tragické období roku 1938–1939, které přineslo konec Československé republiky a posléze nacistickou okupaci. Stejně jako mnozí jeho vrstevníci ani on se s ní nesmířil a v těchto těžkých chvílích na svá bedra vzal rozhodnutí z těch nejtěžších – odejít do zahraničí a bojovat za znovunabytí svobody proti nacistickým okupantům se zbraní v ruce. Bohužel nebylo mu to dopřáno, neboť při pokusu opustit protektorát byl zadržen německými celníky a předán gestapu. Po výsleších byl postaven před lidový soud s návrhem na obžalobu z přípravy velezrady a pokusu zemězrady se zbraní v ruce – tak zlověstně zněla ona slova, která neslibovala světlou budoucnost.
Jednání se konalo v symbolický den – 28. října 1941, ve výroční den vzniku Československé republiky, a ve stejném sále Justičního paláce v Norimberku, který byl po válce svědkem závěrečného zúčtování s nejvyššími pohlaváry nacistického Německa před mezinárodním vojenským tribunálem.
Ortel, jenž soud vyřknul, mladíka poslal na šest let do káznice a přidal k tomu i ztrátu občanských práv na několik dalších let. Trest si odpykával v káznici v bavorském Ebrachu, v níž často sice trpěl hladem a strádal steskem po své vlasti, nicméně s nadějí, že konec utrpení jednoho dne přijde. Na jaře roku 1945 v době, kdy tisíciletá říše měla své dny téměř sečteny, byl přemístěn do věznice Straubing, odkud hnán s tisíci jiných nešťastníků pěším pochodem smrti, tak četných v té době, dorazil do koncentračního tábora Dachau, kde se dočkal vytoužené svobody.
Po válce stál u zrodu našeho svazu, v němž pracoval po celý svůj život a bohatou měrou naplňoval litery stanov. Od roku 1956 až do své smrti žil v Praze 6 a byl činný jako člen 87. základní organizace Obvodního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu. Pravidelně publikoval nejprve v Hlasu revoluce, potom v Národním Osvobození.
Jeho práce a činnost byla oceněna udělením pamětní medaile z rukou tehdejší předsedkyně ČSBS, sestry Anděly Dvořákové. K blahopřání se připojil i Vladimír Špidla, v té době předseda České sociálně demokratické strany.
Bratr Bohumil se velmi rád dělil o své vzpomínky s nastupující generací a uměl poutavě a zajímavě vyprávět. Živě se zajímal nejen o historii a její odkaz, ale dbal o to, aby památka hrdinů nebyla zapomenuta. Přes nepříjemné vzpomínky na okamžiky, kdy hleděl smrti hodně zblízka do očí, si vážil života, vychutnával jeho dary a láska k němu ho neopouštěla, ani když světlé chvilky byly vystřídány těmi temnějšími. Bratře, prožil jsi naplněný a léty požehnaný život. Nemůžeme udělat nic jiného, než uchovat tvou památku a střežit tvůj odkaz
Milan Vichta, předseda Oblastního výboru ČSBS Praha 6
Zdroj: https://www.pametnaroda.cz/cs/gluckauf-bohumil-1923